Kontroly potratů v nemocnicích a omezení nezávislých médií. Polský kulturní konflikt se vyostřuje

Kulturní válka v Polsku dále radikalizuje všechny strany. Po téměř úplném zákazu potratů teď vláda zasahuje také do svobody vědeckého výzkumu a brojí i proti svému největšímu nepříteli – svobodným a nezávislým médiím.

Dveře ve tvaru mapy Polska, slzy, klika a nápis „Místnost pro vyplakání“. Tak známá výtvarnice Marta Frej v kresleném memu okomentovala nový nápad polského ministerstva spravedlnosti: jelikož od 27. ledna již nelze legálně přerušit těhotenství z důvodu poškození plodu, bude ženám v nemocnicích poskytována místnost, kde se budou moct vybrečet, až se dozvědí, co je čeká.

Vláda navrhla dodatečné zdanění reklamních příjmů v médiích. Pro řadu polských komerčních médií být může nová daňová zátěž likvidační.

Název „Místnost pro vyplakání“ navrhlo samotné ministerstvo. Dystopickou krutost tomu přidává fakt, že tento zcela paralyzující nápad představila ve večerním televizním vysílaní žena – mluvčí ministerstva spravedlnosti. I když je to do jisté míry jen součást politické soutěže o největší míru fundamentalismu a konzervatismu uvnitř vládnoucí koalice, jde o důkaz toho, že za poslední tři měsíce zmizely v polském veřejném prostoru jakékoli hranice a i ty nejabsurdnější nápady jsou v mainstreamové debatě traktovány jako běžná politická agenda. Největším nebezpečím přitom je skutečnost, že si všichni začínají na onen fundamentalismus zvykat.

Záplava mrtvých plodů

Pátek 28. ledna 2021 byl stým dnem protestů za reprodukční práva, které propukly v říjnu minulého roku poté, co polský ústavní soud prohlásil umělé přerušení těhotenství z důvodů vývojových vad plodu za protiústavní. Zároveň to byl první den oficiální platnosti nového protiinterrupčního zákona. Polskem prošly masové protesty, rozpoutala se mediální bouře na obou stranách konfliktu a v ulicích bylo slyšet, že klidné demonstrace přestávají dávat smysl. Marta Lempart, hlavní lídryně Celostátní stávky žen, jež protesty zaštiťuje, otevřeně zaútočila na zdravotníky, kteří prozatím nezaujali žádný oficiální postoj vůči novému zákonu. Kritické komentáře vůči vedení Celostátní stávky žen a jejich aktivitě se objevily uvnitř růžných skupin, jež protesty podporují. Radikalizace konfliktu na obou stranách postupuje.

Situaci komplikuje fakt, že tento boj není zcela vyrovnaný. Celé Polsko je v současnosti zaplaveno reklamami pro-life hnutí. Mrtvé plody vedle reklam aktuálních nabídek Lidlu a jiných obchodních řetězců, to je polská vizuální realita roku 2021. Nabízí se otázky, komu ony reklamní plochy patří – většinou se jedná o mezinárodní mediální domy a korporace – a jak je taková kampaň možná v takovém rozsahu.

Pro-life plakáty zaplavily polská města. Foto facebookový účet Tylko Toruń

Kontrola v nemocnici a zamítnuté zákroky

Vládní strana navíc začíná využívat své moci a situace. Pronásledování účastníků, účastnic, lídrů a lídryň protestů se v Polsku koná od října. Nově platný zákon ale předává vládě nové mocenské kompetence: v Bělostoku na východě země státní zastupitelství provedlo na začátku února kontrolu v místní nemocnici. Zkoumalo, kdo a proč podstoupil interrupci od 22. října 2020, a také požádalo o osobní údaje pacientek, které umělým přerušením těhotenství v nemocnici prošly. V neoliberálních mediích se objevují nové příběhy žen, kterým byl zákrok odmítnut po 27. lednu. Podle statistik doposud 97 procent potratů bylo provedeno z embryopatologických důvodů a tři procenta měla další příčiny: byl ohrožen život a zdraví ženy nebo k oplodnění došlo při znásilnění. Znamená to, že interrupci již prakticky není možné v Polsku legálně vykonat.

Profesorka Ewa Łętowska, bývalá předsedkyně ústavního soudu, zdůraznila v rozhovoru pro týdeník Kultura Liberalna, že momentální situace je nebezpečná z mnoha dalších důvodů: „Nebezpečný je také rozpad právního systému, k němuž dochází v důsledku tohoto rozsudku. Mluvíme tady o společenských důsledcích situace, ale chci dodat ještě něco, co považuji za nesmírně důležité. Konkrétně byl potrat z embryopatologických příčin prohlášen za protiústavní, protože bylo zjištěno, že podle článku 38 ústavy je život chráněn před početím. V roce 1997, kdy byla přijata ústava, nebylo pochyb o tom, že by tomu tak nemělo být (…) Ústava říká, že veškerý život je chráněn, ale neříká, že již od početí.“

Protiinterrupční zákon teď dostává do velmi nebezpečné situace zdravotnický personál, na který se vztahuje trestní zákoník, pokud nepovolený zákrok provedou. Podle Łętowské je změna zákona pořád možná a momentálně jsou sbírány podpisy pod občanský návrh zákona „Legální interrupce bez kompromisu“. Jeho šance na úspěch ve sněmovně jsou ale prakticky nulové.

Další útoky na svobodu slova

Poslední průzkum volebních preferencí agentury CBOS v únoru odhalil nového aktéra na politické scéně – stranu Polsko 2050 známého katolického moderátora Szymona Hołowni, který kandidoval v prezidentských volbách v roce 2020 a umístil se na třetím místě. Programově se strana jeví centristicky, ve skutečnosti se jedná o další pravicový politický projekt, v němž je otázka legální interrupce a reprodukčních práv žen součástí jakéhosi dalšího „společenského kompromisu“. Pro vládnoucí Právo a spravedlnost to nicméně znamená, že se objevil hráč schopný nabídnout některým konzervativním voličům hodnotově lákavý program oproštěný od konfliktů a krizí, v nichž se polská vláda momentálně zmítá.

Možná právě proto nastal pokus o kolonizaci posledních bašt svobody projevu a pluralismu – nezávislých komerčních médií a vědy. Vláda navrhla dodatečné zdanění reklamních příjmů v médiích. Pro řadu polských komerčních médií může být nová daňová zátěž likvidační, nebo přinejmenším způsobit značné finanční potíže. Ve středu 10. února se tak v Polsku konala velká mediální protestní akce, během níž se některé velké zpravodajské stanice rozhodly nahradit své hlavní weby černými obrazovkami s informacemi o protestu. Týkalo se to také komerčních televizí a rozhlasových stanic. Celkově tato strategie připomíná postupy použité na pacifikaci mediálního prostoru v Maďarsku nebo v Rusku.

Na možnost svobodně šířit informace také míří rozsudek z minulého týdne týkající se možností historického výzkumu holokaustu. Více než osmdesátiletá žena žalovala špičkové badatele, kteří se specializují na holokaust a polsko-židovské vztahy, profesorku Barbaru Engelking a profesora Jana Grabowského. Se žalobou u soudu uspěla, a výzkumníci se tak mají omluvit za to, že ve své knize Stále je noc (2018) napsali o kolaboraci jejího příbuzného s nacistickými okupanty. Není tajemství, že starší paní pomohli právníci z organizace Polská liga proti hanobení, jež uvádí na své stránce mimo jiné, že „byla založena za účelem zahájení a podpory aktivit zaměřených na opravu nepravdivých informací o dějinách Polska, zejména o průběhu druhé světové války, účasti Poláků v ní, o postoji Poláků k Židům a o německých koncentračních táborech. (…) Jejím cílem je také boj proti rasismu a xenofobii vůči občanům Polské republiky.“ Celou kauzu nelze interpretovat jinak než jako útok na svobodu výzkumu, navíc v tak citlivých oblastech, jako jsou polsko-židovské vztahy, jehož cílem je zastrašit akademické prostředí.

Ve skvělém tureckém seriálu Ethos se rozehrává vztahový trojúhelník mezi mladou, hluboce věřící ženou, jež potřebuje psychologickou pomoc, její terapeutkou a terapeutčinou supervizorkou. Sledujeme napětí mezi ženami, do jejichž životů vstupují čím dál ostřejší hodnotové rozdíly v kdysi oficiálně laické, otevřené společnosti. Polarizace životních stylů, která v seriálu prostupuje i napříč rodinami a destruktivně válcuje mezilidské vztahy, připomíná dnešní Polsko: zveřejnění rozhodnutí ústavního soudu 27. ledna a odpověď na ně v podobě druhé vlny masových protestů společně s dalšími zásahy vládnoucí koalice do občanských svobod a demokracie přispěly ještě k větší radikalizaci aktérů probíhající kulturní války.

Autorka je socioložka. Působí na FHS UK.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies