Foto ods.cz
Německý filosof Friedrich Nietzsche ve své knize Nečasové úvahy píše: „Velké vítězství je také velkým nebezpečím. Lidská přirozenost je snáší hůře než porážku, ba zdá se dokonce lehčí takové vítězství dobýt, než nést je tak, aby nevznikla ještě těžší porážka.“ Je to výrok, který by měl být napsán zlatým písmem nad vchod do Strakovy akademie. Dvojnásob to platí pro právě se formující vládu „demokratického bloku“ s Petrem Fialou v čele. Ano, demokracie byla prozatím zachráněna před Babišovou „orbánizací“ republiky – ale za jakou cenu a na jak dlouho?
Andrej Babiš byl odstaven od moci a vystřídán tím, z čeho vznikl. Společně s SPD bude příští roky v opozici, kde bude aktivně bojovat o svou další příležitost. O to, aby znovu usedl do křesla předsedy vlády – a tentokrát už ne s KSČM a ČSSD, ale pravděpodobně spíše s SPD. A co ti, kteří slaví konec levicových stran ve Sněmovně? Myslím, že se jim bude ještě stýskat. Ztratili jsme pravo-levý konflikt a zcela jej nahradili střetem liberální pravice s autoritářsko-podnikatelským nacionálním populismem. Tato situace, kterou můžeme nazvat třeba „visegrádská dialektika“ a která spočívá ve střetu nepopulárních liberálů s populistickými autoritáři, jde ruku v ruce s naprostou marginalizací levicových sil, jako je tomu například i v sousedním Polsku.
Vláda s nízkou legitimitou
Andrej Babiš i Tomio Okamura jsou oba soukromí podnikatelé s autoritářskými sklony, jejichž programem je obchod se společenskou frustrací. Takzvaný demokratický blok se úporně snažil Babiše vykreslit jako člověka minulého režimu, jako estébáka a bolševika. Není to ale nic jiného než ideologická fikce, která zastírá, že Babiš s Okamurou jsou monstry „polistopadové demokracie“, a nikoli minulých pořádků.
Ve Sněmovně se dnes střetávají ideologové kapitalismu se skutečnými kapitalisty. To je celé sněmovní dění v kostce.
Jednoduše řečeno: ve Sněmovně se dnes střetávají ideologové kapitalismu se skutečnými kapitalisty. To je celé sněmovní dění v kostce. Je tedy jasné, že nemůže být reprezentativní vzhledem k celku společnosti a nedokáže naplňovat její potřeby. Výsledkem je nutné odcizení spousty lidí – hlas více než milionu voličů letos propadl a tito lidé se ocitli bez politické reprezentace. Když k tomu přičteme frustraci pirátských voličů, kteří po volbách zjistili, že de facto volili STAN, jejichž kandidáti drtivou většinu Pirátů vykroužkovali, je jasné, že legitimita Fialovy vlády bude velmi nízká.
Úspěch „demokratického bloku“, který právě sestavuje vládu, nepředstavuje vůli většiny české společnosti, ale je výsledkem specifických pravidel českého volebního systému. Propadl více než milion hlasů pro strany, které se do Sněmovny nedostaly (především Přísaha Roberta Šlachty, sociální demokraté a komunisté). Jak poznamenal Vratislav Dostál, koalici Spolu a Piráty se STAN volilo v součtu 2 333 681 lidí, zatímco hnutí ANO, SPD, ČSSD, KSČM a Přísaze dalo svůj hlas 2 667 826 voličů, tedy 334 tisíc více než stranám formující se vládní koalice.
Přesto je nastupující vláda Petra Fialy pro mnohé čímsi na způsob splněného snu. Konečně se podařilo zbavit se obou levicových stran, které společně s Babišem tvořily v české politice „osu zla“. Takový triumfalistický postoj si ale neuvědomuje, v jak prekérní situaci se vládní koalice ve skutečnosti nachází a jak obrovské výzvy před ní stojí. Zemi je stále ještě potřeba vyvést z pandemie a resuscitovat zpomalenou ekonomiku. Česká společnost je z covidu psychicky i finančně vyčerpaná a vládní rozpočet je v troskách.
Nepoučitelná pravice
Vláda Petra Fialy má všechny předpoklady pro to stát se katastrofou. Je slepencem pěti opozičních stran, které se podařilo sjednotit pomocí společného nepřítele. Co je ale bude sjednocovat ve vládě? Vlastně vůbec netušíme, co vláda bude dělat, protože celým jejím předvolebním programem bylo vypořádat se s Andrejem Babišem.
Jak se bude vláda chovat v otázce klimatické krize, když její budoucí předseda tvrdí, že si není jist, zda je příčinou změny klimatu lidská aktivita? Zatímco Babiš alespoň mlčel a potichu podepsal Green Deal Evropské komise, Fiala dost možná bude „klimaskepticky“ blábolit o záchraně automobilového průmyslu. Zatímco Babiš prováděl jakous takous sociální politiku, teď znovu nastupují neoliberální jestřábové s politikou „rozpočtové odpovědnosti“, která bude znamenat sociální škrty, možná i privatizaci státního majetku a další rozklížení už tak křehkého společenského smíru.
Babiš byl poražen, ale kým? Tím nejnevhodnějším protivníkem, který své vítězství udrží jen velmi těžko, protože – jak už bylo řečeno – představuje všechno to, z čeho se před lety zrodil Babišův politický úspěch. Pravicová liberální vláda, u velké části společnosti nepopulární a škrtící státní rozpočet i lidské osudy, teď bude rozhodovat o směřování země. A také o tom, kdo zaplatí účet za covid. Ze složení vládních stran je zřejmé, že bohatí to ani tentokrát nebudou. Přesněji řečeno: nezaplatí voliči vládní koalice, ale především voliči ANO, SPD, ČSSD, KSČM nebo Přísahy, kteří představují nominální většinu a zároveň onu neprivilegovanou část české společnosti.
Neoliberální postcovidová politika je receptem na katastrofu. Ze všech pravicových chyb, které vláda udělá, budou těžit Andrej Babiš a Tomio Okamura a připravovat se tím na budoucí spolupráci. I kdyby jen proto, že se hledali tak dlouho, až na sebe zbyli. Pokud tohle vláda Petra Fialy nebude schopna reflektovat, vžene nás přímo do náruče autoritářského nacionalismu a populismu na český způsob. S ODS, TOP 09 a lidovci v čele nebude vůbec jednoduché se takovému scénáři vyhnout.
Autor je publicista.