Fialova drahota: Vláda řeší problém, který si sama vyrobila

Když Česko po roce 2008 zasáhla ekonomická krize, u moci byla pravice a začala masivně škrtat. Dnes se má za to, že kvůli Nečasově vládě a ministru financí Kalouskovi u nás tato krize trvala mnohem déle, než musela, poškodila českou ekonomiku více, než bylo nutné, a spoustu lidí nahnala do náruče půjček a posléze exekutorů. Jako bonus jsme získali Andreje Babiše, který se svezl na vzteku a rozhořčení lidí. Dnes jsme v krizi energetické a inflační. U moci je opět pravice a jako recept nabízí staré známé škrtání – jako by snad změna nebyla možná.

Škrtat se musí, protože o tom, co se děje jinde a jak to tam řeší, se český ministr financí Zbyněk Stanjura nemá jak dozvědět. Jeden z nejmocnějších politiků v zemi neměl za padesát sedm let života čas naučit se žádný cizí jazyk. A tak je ministr financí nejspíš odkázán na články Lukáše Kovandy a dalších ekonomických spamerů z líhně VŠE, kteří už čtvrtou dekádou radí jen škrty a nízké daně. Protože většina českých médií na svět za hranicemi země rezignovala, nemá se o něm Stanjura jak dozvědět. Bude se tedy škrtat, jelikož máme vysokou inflaci. A za tu může Andrej Babiš či „Babišova drahota“, jak inflaci koalice Spolu rámovala před volbami.

Ministr financí asi neví, že inflace není jen v České republice a že „Babišova drahota“ řádí také v zemích, kde Babiše nemají a nikdy neměli. Dokonce je mnohde vyšší než u nás, protože naše inflace je v tuto chvíli zhruba na evropském průměru. A neví to nejen ministr financí, ale ani Petr Fiala. Nebo to vědět nechce.

Fiala netuší, co je to inflace, ani odkud se vzala

Tak jako pro všechny strany v kampani, i pro koalici Spolu bylo prioritou školství a zvyšování mezd učitelům. Prioritou je také v programovém prohlášení vlády. V předvolebním programu koalice Spolu chtěla zvýšit mzdy učitelů na 130 procent průměru – a prvním krokem vlády je, že místo o plánovaná tři procenta porostou platy učitelů o procenta dvě. Vzhledem k inflaci okolo šesti procent tak budou reálné mzdy klesat.

Bez spolupráce ODS by ke zrušení superhrubé mzdy nedošlo, rozpočtu by nechybělo sto miliard a učitelé i úředníci mohli dostat přidáno dle původních plánů.

V Deníku vyšel rozhovor s premiérem Fialou, který se věnoval právě inflaci, mzdám a rozpočtu. Je to místy neuvěřitelné čtení. Fiala o hospodaření předchozí vlády říká: „Toto špatné hospodaření má velký podíl na současné inflaci, která znehodnocuje úspory, ale také mzdu, neboť si za ni lidé koupí méně věcí a služeb.“ Větší inflaci než my mají ale i v Lucembursku, Holandsku nebo v Německu, o Maďarsku, Polsku nebo Estonsku ani nemluvě. Může za to také Schillerová s Babišem? Fiala v rozhovoru dále dodává: „My bychom rádi přidávali učitelům a dalším zaměstnancům, ale když to teď uděláme, stejně si za to všichni pořídí méně. Rozumnější je, aby vláda přiškrtila výdaje státu a zkrotila inflaci.“ Když tedy učitelům a dalším vláda nepřidá, pořídí si toho za méně více? O ostatních zaměstnancích, kteří nedostanou přidáno vůbec nic, ani nemluvě. Všem klesnou reálné příjmy o inflaci.

Ale dobrá, dát lidem peníze, aby měli důstojnou mzdu, je tedy špatně, takže by asi bylo rozumné skrze daně příjmy všem trochu snížit, abychom inflaci zahnali co nejrychleji. Tady ale přichází premiérova otočka. Fiala totiž v rozhovoru říká: „Problém není na příjmové, ale na výdajové straně rozpočtu. Stát má o něco nižší příjmy, ale tu sumu nechal lidem, což je správné.“ Těmi o něco nižšími příjmy myslí premiér příjmy nižší kvůli zrušení superhrubé mzdy, která udělala do rozpočtu díru ve výši sto miliard korun. Nechat lidem peníze je prý správné, ale u státních zaměstnanců to podle Fialy nemá cenu, protože jim peníze akorát pozře inflace. Přidat státním zaměstnancům by tedy inflaci podnítilo, kdežto přidat je plošně v různé výši všem je asi jedno.

Bez zrušení superhrubé mzdy by peníze nechyběly

Pokud ale za inflaci můžou vyšší platy, pak za ni nemůže pouze Andrej Babiš, ale spolu s ním celá ODS, bez níž by ke zrušení superhrubé mzdy nedošlo a sto miliard by v rozpočtu nechybělo. Je to jejich společná práce. Zbyněk Stanjura se nyní snaží srazit původně navržený schodek o zhruba osmdesát miliard korun. Kdyby nezrušili superhrubou mzdu, nemuseli by dělat vůbec nic, a dokonce by mohli přidat učitelům slíbená tři procenta. Když superhrubou mzdu rušili, tvrdili, že není žádný problém díru zalepit. Jak je tedy možné, že to nyní problém je? Kam se poděla ta jednoduchá řešení?

Fiala k tomu následně v rozhovoru říká: „Snažíme se najít úspory převážně v provozních výdajích, aniž by se to dotklo občanů.“ Těch se to ale dotýká, protože občany České republiky jsou také všichni učitelé, úředníci a sociální pracovníci. Oni jsou těmi „provozními výdaji“ a oním provozem je fungování státu. Tedy to, že naše děti někdo učí a dostane za to zaplaceno nebo že se někdo stará o seniory v zařízeních pro seniory. To je provoz státu. Když tento provoz ořežeme, bude stát fungovat hůře. Pravice chce štíhlou a efektivní státní správu – a kdo by ji vlastně nechtěl? Ale kdopak asi zůstane ve státní správě pracovat, když budou mzdy reálně klesat? Schopní odejdou jinam. Nehledě na to, že jsou úředníci dlouhodobě demotivováni a mnoho z nich dokonce patří mezi příjemce dávek, které sami vyplácejí, protože by se svým platem prostě nevyšli.

Tím ovšem pozoruhodné výroky Petra Fialy neskončily: „Připomínám, že loni došlo k navýšení čisté mzdy o sedm procent kvůli snížení daní a současně každý bude mít vyšší příjem díky automatickému zvýšení slevy na poplatníka. Na své peněžence to zvláště pocítí nízkopříjmové skupiny.“ Nízkopříjmové skupiny jsou ty, které zrušení superhrubé mzdy pocítily buď minimálně, nebo nijak. Totéž se týká slevy na poplatníka, na které opět profitují ti, kdo vydělávají více, a mají si tak tuto slevu od čeho odečíst, zatímco lidé s nízkými příjmy ji nemají jak vyčerpat. Zrušení superhrubé mzdy přineslo více peněz lépe vydělávajícím, kteří pak tyto peníze investovali třeba do nemovitostí, čímž dále pokračoval bezprecedentní růst jejich cen. Dále rostla nedostupnost bydlení pro kohokoliv, komu neleží na účtu volných deset milionů korun. A ano, také toto přispělo k eskalaci inflace.

Šetřit na státu znamená šetřit na lidech

V programovém prohlášení vlády se u financí píše, že mottem je „Šetřit na státu, ne na lidech“. Jenomže stát, to jsou právě lidé. Vláda chce konsolidovat finance, ale ve výčtu bodů není kromě neurčitého a oblíbeného „budeme bránit daňovým únikům“ uvedeno nic, co by mohlo vést ke zvýšení příjmů státu. Zato zde jsou další body, které z rozpočtu peníze seberou, jako například tento: „Snížíme sociální pojištění na straně zaměstnavatelů o dva procentní body.“ Nebo tenhle: „Zavedeme valorizaci slevy na poplatníka.“ Nebo: „Zavedeme daňové prázdniny se zastropováním výše příjmů pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek.“

Fiala a Stanjura kudy chodí, tudy se mračí, že je rozpočet v katastrofálním stavu a musí se šetřit. Dokazuje to také graf státního dluhu vůči HDP, který na Twitteru zveřejnilo ministerstvo financí. Podle tohoto grafu přebírá současná vláda finance ve stavu, v jakém byly naposledy – a teď pozor – za vlády Petra Nečase a Miroslava Kalouska.

Aby nedošlo k omylu, Schillerová s Babišem byli strašlivý tandem. Ale už jsou pryč. A je třeba znovu připomenout, že bez spolupráce ODS by ke zrušení superhrubé mzdy nedošlo, rozpočtu by nechybělo sto miliard a učitelé i úředníci mohli dostat přidáno dle původních plánů. Pokud se nyní škrtá, je to proto, že Fiala a Stanjura hledají peníze, které rozpočtu sami sebrali.

Autor je redaktor Alarmu.