Foto: Podcast Podhradí
První díl nového prezidentského podcastu Podhradí je venku. Už samotným názvem má avizovat, že Pavel nechce být prezidentem izolovaným od svého okolí, ale naopak být mezi „přáteli a lidmi, s kterými se může bavit o spoustě věcí.“ Z Hradu chce sestoupit do podhradí a být tak prezidentem otevřeným širší české veřejnosti. Sympatické, vstřícné gesto prezidenta má ovšem minimálně dva háčky: 1. namísto širší spolupráce s českým mediálním prostředím se jedná o exkluzivní prostor pro jednoho konkrétního novináře, 2. kterým je klimatický dezinformátor a šéfredaktor Info.cz Michal Půr. Už z prvních reakcí na sociálních sítích je zřejmé, že Pavel tím nepříjemně zaskočil jak novinářskou obec, tak i mnohé ze svých voličů.
Hlavními motivy webů, jako je Sputnik, Aeronet, AC24 nebo Pravý prostor, je jednak šíření konspiračních teorií, a zároveň snaha rámovat klimatickou krizi jako extremistickou ideologii.
Petra Pavla totiž nepochybně volila i spousta lidí, kteří chápou, jak vážnou hrozbu klimatická krize představuje. To je prakticky jisté, uvážíme-li, že z výzkumu realizovaném v roce 2021 týmem Katedry environmentálních studií a Green Dock jasně vyplynulo, že výrazně proklimatické postoje u nás vyjadřuje 60 procent populace. Zároveň si více než tři čtvrtiny české veřejnosti uvědomují, že změna klimatu už reálně probíhá a pouze necelá čtyři procenta existenci změny klimatu zcela odmítají. Zároveň co se jejích příčin týče, více než 70 procent Čechů a Češek rozhodně či spíše souhlasí, že klimatickou změnu způsobuje lidská činnost. Závěr výzkumu je proto jasný: „V české společnosti výrazně přibývá těch, kteří podporují ochranu klimatu. Už několik let je na čase mluvit spíše o společenském konsenzu v této otázce než o rozdělení společnosti.“
Zdálo se, že ve své kampani to Petr Pavel chápal: kladl důraz na vědecká data, přičemž ochranu přírody a klimatu si vytyčil jako jednu z pěti hlavních priorit svého programu. O to nepochopitelnější je jeho volba novinářské persony, která jej má přibližovat české společnosti. Kdo je tedy Michal Půr, jemuž právě prezident Pavel věnoval exkluzivní mediální privilegium na sérii podcastových rozhovorů?
Dezinfo.cz: když už nemůžeš popírat, zpomaluj
Michal Půr je šéfredaktorem konzervativního webového portálu Info.cz, který je přes vydavatelství CMI News ve vlastnictví Daniela Křetínského – jednoho z hlavních českých fosilních miliardářů. Jak před nedávnem podrobně zdokumentovala analýza platformy Re-set, Křetínského Energetický a průmyslový holding (EPH) je vůbec největší tuzemskou firmou a „spolu s německou RWE a polským PGE patří Křetínského konglomerát ke třem největším evropským uhelným firmám, podle dat Ember a Europe Beyond Coal z ledna 2022 má také nejhorší plány na dekarbonizaci mezi evropskými energetickými společnostmi.“ Zároveň je EPH „jedním z největších plynových gigantů, přičemž plány EPH na rozvoj plynové infrastruktury jsou vůbec nejrozsáhlejší v Evropské unii: těžko bychom hledali korporaci, která v našem regionu více ohrožuje budoucnost klimatu.“
Křetínského EPH se ale také vyhýbá placení daní. Na začátku listopadu minulého roku oznámil, že navzdory rekordním ziskům „v reakci na zavedení daně z neočekávaných zisků přesune svůj evropský trading do zahraničí. Jde konkrétně o dceřinou společnost EP Commodities (EPC).“
EPH v reakci na zavedení daně z neočekávaných zisků přesune svůj evropský trading do zahraničí. Jde konkrétně o dceřinou společnost EP Commodities (EPC). Její tržby letos zřejmě překročí 500 mld eur, očekávaná daň z příjmu více než miliarda Kč.
— EP Group (@EPGroup6) November 4, 2022
Už samotná vlastnická struktura webu Info.cz by měla být dostatečným varovným signálem, ale ani veřejné mediální působení Michala Půra a dalších členů redakce není o nic méně zajímavé, a především je zcela v souladu s antiklimatickými zájmy svého majitele.
Největší dezinformací kolem rostoucích energií je, že nárůst je jakýsi okrajový jev Green Dealu. To je nepochopení. Nárůst je cílem Green Dealu, aby lidé omezili spotřebu.
— Michal Půr (@michalpur) October 13, 2021
Tvrzení, že za rostoucí ceny energií ještě před ruskou invazí na Ukrajinu může Evropská zelená dohoda, a že se dokonce jedná o záměr s cílem snížit spotřebu, je dezinformací, která se v lepším případě opírá o neznalost příčin tehdejšího zvyšování cenových hladin.
Evropská zelená dohoda (European Green Deal) je ale jedním z častých cílů klimatických dezinformátorů. Studie Asociace pro mezinárodní otázky z října 2021 o aktuální podobě klimatických dezinformací zmapovala hlavní narativy dezinformačních webů v otázce změny klimatu. Hlavními motivy webů, jako je Sputnik, Aeronet, AC24 nebo Pravý prostor, je jednak šíření konspiračních teorií, a zároveň snaha rámovat klimatickou krizi jako extremistickou ideologii. Klimatická agenda je „často nazývána jako ,klimaalarmismus‘, podávána jako záminka pro snahu zničit tradiční způsob života, snížit životní úroveň běžných občanů, zrušit národní státy a zavést globální totalitní systém.“ Druhým nejčastějším způsobem, „jak dezinformační weby téma klimatu zobrazují, je vykreslování environmentální politiky týkající se klimatu jako ultralevicové extrémistické ideologie (…) Velmi často je tato argumentace také propojena s intenzivní kritikou aktivit Evropské unie v oblasti klimatické politiky a kritikou Evropské unie obecně.“
Ukázkovým příkladem takového přístupu je rozhovor Michala Půra a expremiéra Mirka Topolánka v jeho Topol Show v rámci Info.cz, v němž se dvojice od chlapácké reflexe ženského tenisu plynule přesunula ke kritice „zeleného Tálibánu“, který podle Topolánka v EU prosazuje ty nejambicióznější cíle zmíněného Green Dealu. Zazní samozřejmě i klasická dezinformační „pravda“ o tom, že evropští politici aktivně pracují na tom, aby všichni zchudli a že cílem ekologických aktivistů je, abychom se všichni měli špatně. „O tom se ani bolševikům nesnilo takhle doblbnout lidi, že jim to nevadí, hlavně že u toho zachráníme planetu,“ posteskl si Topolánek nad těmi, kdo jsou podle něj zřejmě příliš hloupí na to, aby pochopili, co s nimi ve skutečnosti konspirující Evropská komise plánuje.
Půrově skepsi neunikl patrně žádný aspekt evropské zelené politiky: vadí mu systém emisních povolenek, příliš tvrdé emisní cíle EU nebo třeba balíček Fit for 55 – klimatický plán, který označil za „dílo šílence“. „Je přinejmenším s podivem, že v současnosti považujeme za normální, že státy přijmou rozhodnutí, které poškodí občany, a to poškození kompenzují dávkami,“ prokazuje svou neznalost klimatické reality i způsobu fungování Evropského fondu pro spravedlivou transformaci.
V jiném ze svých textů zase tvrdí, že uhlíková ekonomika je do roku 2050 v Evropě nedosažitelná a využívá k tomu – vcelku nepřekvapivě – analýzu Jana Bartáka, bývalého ředitele divize jaderného rozvoje v ENGIE ve Francii.
Jan Barták je bratr našeho Karla Bartáka a vedl jaderný rozvoj ve francouzské ENGIE. Naprosto detailně drtí emisní cíle EU. Žádná ideologie, jen čísla. https://t.co/ccu6ZYuKi4
— Michal Půr (@michalpur) November 24, 2020
Jednání Evropské unie o tzv. uhlíkovém zemědělství (carbon farming), které se týká využívání zemědělské půdy pro sekvestraci, tedy ukládání atmosférického uhlíku do půdy a plodin, jej zase vedla k prohlášení, že „boj s klimatickou změnou se stal jen krytím pro naprosto potrhlé nápady nejrůznějších fanatiků. Ne nadarmo mluví o společnosti založené na ,nerůstu‘. Výsledkem takové ideologie ovšem bude jen bída a nedostatek.“
A ukazuje také, jak třeskutě naivní a demagogická je ve skutečnosti jeho „realistická“ klimatická politika: „Pokud chceme skutečně bojovat s klimatickou změnou, bavme se o uhlíkové dani, bavme se o podpoře konkrétních technologií, které vypadají velmi nadějně, bavme se o liberalizaci trhu, bavme se zkrátka o budoucnosti, která je pozitivní a naopak povede k robustnějšímu hospodářskému růstu, nikoliv pozvolnému umírání.“
Samozřejmostí je boj proti „kaviárovým socialistům“, čímž označuje ty, kdo by snad centrum Prahy chtěli uzavřít pro automobilovou dopravu. Stejně tak neváhá klimatické aktivisty nálepkovat jako „profesionální ekožoldáky“ nebo přitakávat postojům Václava Klause v otázce zelené transformace.
Důvod Půrova brojení proti zelené politice Evropské unie a Green Dealu je tak nasnadě: není v souladu s jeho tržním fundamentalismem; realita klimatické krize se nevejde do jeho ideologického obrazu světa. Jak k tomu sám tvrdí: „,Dělat dobro‘ je nepochybně zcela v pořádku, ale také nezapomínejte, že největší dobro uděláte tím, že se budete snažit vydělat co nejvíce peněz. To je kapitalismus. A nikdo nic lepšího nevymyslel.“ V tomto ohledu asi není úplně překvapující, že se první díl podcastu Podhradí tématu změn klimatu úplně vyhnul a jeden z klíčových bodů Pavlova prezidentského programu tak úplně ignoroval.
Klimatické dezinformace pro lepší lidi
V době, kdy už je tvrdý klimaskepticismus popírající samotné závěry klimatické vědy, odsouván na okraj veřejné debaty a přenechán několika zbývajícím nadšencům z kabinetu kuriozit, se velká část dezinformační scény přeorientovala na „realistickou kritiku“ všech probíhajících snah o řešení klimatické krize.
Taková strategie mediálního působení ostatně není ničím novým ani neznámým: studie týmu vědců, která vyšla v Cambridge University Press už v roce 2020, přesvědčivě analyzuje nové taktiky fosilních zájmů spočívající v brždění, zpožďování a oddalování klimatických politik, které se příčí jejich zájmům. „Tyto diskurzy uznávají existenci změny klimatu, ale legitimizují nečinnost nebo nedostatečné úsilí. V současných diskusích o tom, jaká opatření je potřeba přijmout, kým a jak rychle, zastánci klimatického brzdění argumentují ve prospěch jen minimálních opatření. Zaměřují pozornost na negativní dopady klimatické politiky a vyvolávají pochybnosti o tom, zda je mitigace vůbec dosažitelná.“
Novým terčem klimatických dezinformátorů tedy už není změna klimatu jako taková, ale zelená transformace usilující o její řešení. Klimatické popírání (climate denial) tak nahradilo klimatické zdržování (climate delay), subtilnější, ale o to zákeřnější forma klimatických dezinformací.
Pochopitelně je namístě rozlišovat, co je legitimní kritika a co už nikoliv. Michal Půr ale svým dlouhodobým působením ve veřejném prostoru systematicky dokazuje, že mu o řešení klimatické krize nejde už proto, že její skutečný rozsah nechápe. Ve vztahu ke klimatu veškeré svoje úsilí věnuje torpédování prakticky jakýchkoliv klimatických snah, a zároveň zcela ignoruje stav současné klimatické vědy jednohlasně volající po tom, že naše klimatické cíle by měly být ambicióznější, nikoli naopak. Veškeré jeho „proklimatické“ návrhy mají jednoho společného jmenovatele: není jím skutečné řešení změn klimatu, ale ideologická konformita s jeho neoliberálně-konzervativním obrazem světa.
Jak ale nepřímo vyplývá i ze závěrů nedávno zveřejněné zprávy IPCC – nejenže nelze Evropskou zelenou dohodu považovat za nějaké „levicové šílenství“, ale naopak je velmi pravděpodobně stále ještě nedostatečnou odpovědí na skutečnou dynamiku globálního oteplování a rozsah klimatické krize. Pro její řešení bude zcela klíčových několik následujících let, které do velké míry rozhodnou o tom, jestli budeme žít v relativně stabilním světě, nebo klimatickém rozvratu, který se vymkne možnostem naší kontroly i adaptace.
Problémem tudíž není, že děláme pro klima příliš moc a příliš rychle, jak se nám snaží namluvit dnešní klimatičtí dezinformátoři. Věda je naopak zajedno v tom, že děláme příliš málo a příliš pomalu. Současná klimatická dezinfoscéna ale tyto závěry klimatické vědy zcela ignoruje a napíná veškeré své úsilí přesně v opačném směru: tam, kde bychom měli být ambicióznější, volá po „realistických“ řešeních, kde bychom měli zrychlovat, chce zpomalovat, kde bychom měli měnit, tam chce, aby vše zůstalo při starém.
Za tohle jsme proti Babišovi nevolili
V zemi, kde do sebe podle mnohých všechno zlo vstřebal Andrej Babiš, hrozí, že se budou přivírat oči nad přečiny těch, kteří stojí na té „správné straně“. Radost z toho, že se Andrej Babiš na Hrad nedostal, by neměla zastírat fakt, že poskytnutí exkluzivního mediálního formátu Michalu Půrovi je skandální, neprofesionální, a především v ostrém rozporu s tím, co Petr Pavel deklaroval za své principiální hodnoty během své prezidentské kampaně.
Snad se bude jednat pouze o dočasný přešlap, svědčící jen o dočasné mediální neorientovanosti prezidenta a jeho týmu, který se rychle podaří napravit. Pokud ovšem výběr Michala Půra proběhl s vědomím toho, jak jeho novinářská praxe ve skutečnosti vypadá, je situace ještě podstatně horší.
Byla by to škoda, protože nápad prezidentského podcastu je v jádru dobrý, vážné rozpaky vyvolává pouze jeho provedení. Dobrý nápad tak rozhodně nepředstavuje exkluzivita (mimo jiné bez účasti veřejnoprávních médií), ani výběr moderátora. Prezidentský podcast by asi neměl být privilegiem pro jediného novináře, a to ještě ke všemu s tak pochybnou pověstí a kompetencemi.
To skutečně nejmenší – a mělo by to být v rámci politické kultury samozřejmostí – co může prezident v takové situaci udělat, je nepodporovat média a novináře šířící klimatické dezinformace financované fosilními zájmy. V českém mediálním prostředí je více než dostatek osobností, které by se takového formátu mohli důstojně, kvalitně a profesionálně zhostit. Michal Půr mezi ně ale nepatří.
Autor je redaktor Alarmu.