Koláž: Ondřej Bělíček / Alarm
Když strana ohlásí, že se bude soustředit na mladé voliče, je jasné, že má problém. S termínem „mladí“ začali po svém posledním sjezdu šermovat lidovci. Je otázkou, jestli mladé míní zaujmout spíše svým tálibánským vztahem ke stejnopohlavním párům nebo snad represivním přístupem k marihuaně a jiným drogám. Aby to bylo jednodušší, o obou tématech si lidovci zakázali mluvit. Tím zoomery jistě nadchnou.
Programová konference lidovců nesla sarkastický název „S láskou ke všem generacím“. Lidovci představili tři pilíře, o které se chtějí opírat, což má být rodina, bezpečnost a udržitelnost. Se vším je to samozřejmě komplikovanější, kdy rodina může vypadat jen tak, jak chtějí lidovci. Bezpečnost se týká boji proti imigraci a udržitelnost pak recyklování PET lahví a zateplování domů. Žádný aktivismus, hlavně rozum! Strategii strany pak v médiích vysvětloval její předseda.
Pro Deník N Jurečka třeba řekl: „A pak jsme se snažili cílit i na voliče, kteří o volbě KDU-ČSL uvažují. Těm bývá většinou pod 35 let a začali řešit to, že mají první dítě, řeší rodinné problémy. A zároveň je to generace lidí, kteří naléhavěji vnímají výzvu klimatické změny. Těm je třeba přinést racionální odpovědi.“ A pro Novinky: „Chceme ukázat, že lidovci mají místo v politice 21. století a že umějí reagovat na poptávku společnosti.“
To by bylo pochopitelné prohlášení lídra opoziční strany. V této pozici ale Jurečka není. Jurečka je skoro dva roky ministrem a místopředsedou vlády a na poptávku společnosti tak měla jeho strana dost času reagovat konkrétními kroky. To se z pozice vládní strany nedá nijak okecat. Přesto je okecávání Jurečkovou hlavní strategií a vlastně všech lídrů koaličních stran.
To Jurečka ilustruje třeba tvrzením: „Naše voliče hlavně zajímá sociální politika a my jim musíme vysvětlit, co už jsme v sociální oblasti odpracovali.“ Představitelé vládních stran žijí v jakési kolektivní iluzi, že dělají výtečnou politiku a jedinou šmouhou na jejich vládnutí je nedostatečná komunikace. V podstatě tak považují své voliče za nesvéprávné, kdy nechápou, co všechno pro ně udělali, a tak se jim to pokusí nakreslit. Obávám se, že voliči chápou velmi dobře, co tato vláda dělá a nedělá a výsledkem je rekordně nízká důvěra ve vládu a současně skomírající preference lidovců.
Prioritou lidovců jsou rodiny. Velké a bohaté
Pro lidovce jsou klíčové rodiny. Už tři dekády. Novým highlightem mají být daňové prázdniny. Ale ne pro všechny, jen pro rodiny s třemi a více dětmi, což dobře ilustruje míjení se strany s potřebami většiny voličů. Většina rodin v Česku má dítě jedno, dvě jsou považovány za maximum možného. Těm lidovci skoro nemají co nabídnout.
V případě daňových prázdnin vícečetných rodin se pak taková podpora vůbec netýká chudých a nejchudších, kteří daně buď neplatí, nebo jen v zanedbatelné výši. Reálně tak lidovci míří na jednotky procent či promile lépe situovaných rodin. Sociální svědomí vlády, jak Jurečka roli své strany v koalici rámuje, tak vymýšlí sociální podporu pro „bohaté“.
Peníze na tyto úlevy chce Jurečka brát bojem proti nelegálnímu zaměstnávání, kde podle něj utíkají desítky miliard. Můžeme se ptát, kdo přesně a proč se v šedé ekonomice pohybuje. Jestli to náhodou nejsou chudí a lidé v exekuci, kteří se snaží nějak přežít. Ty bude Jurečka nahánět, aby přispěli na daňové úlevy bohatým. To není sociální svědomí, ale sociální bezohlednost.
Bohužel starost o to, jestli náhodou někdo nepobírá dávky neoprávněně, dominuje Jurečkovu působení v čele MPSV. Tam nyní připravuje změnu ve vyplácení dávek a ohání se nechutným rčením, že kdo nepracuje ať nejí. Z lidovecké starosti o rodiny se tak nějak stává nejen nezájem, ale averze k rodinám chudých, na které Jurečka připravuje bič, jak jim život znepříjemnit. To je osvěžující politika, která cílí možná tak na tradiční voliče Okamury.
Největším problémem rodin je v posledních letech zdrcující inflace, drahé potraviny, drahé a nedostupné bydlení a chybějící desítky tisíc míst ve školkách. K tomu poslednímu, abych lidovcům neupíral iniciativu, Jurečka slibuje dětské skupiny, které mají problém příští rok vyřešit. Je to lepší než nic, ale placená dětská skupina se nerovná dostupné bezplatné školce. Opět je to řešení, které potřeby nízkopříjmových domácností nebere v potaz.
Co se týče drahoty, řekl Jurečka Deníku N: „Andrej Babiš za poslední dva roky brutálním způsobem vydělal na růstu cen, kdy jeho firmy na potravinách dokázaly opravdu násobně zvýšit hospodářské výsledky a své zisky. On a Agrofert jsou vlastně vítězi inflace v České republice.“ V tom má Jurečka pravdu a současně je to vláda, v níž dva roky sedí, která nedokázala zdanit mimořádné a neoprávněné zisky, nedokázala koncerny donutit snížit ceny a nepřišla v krizi s žádným snížením nebo zrušením daně alespoň na základní potraviny. Tedy nepřišla s ničím, do čeho se pustily jiné evropské země, aby svým občanům pomohly. Lidovci se prohlašují za sociální svědomí vlády, ale do konsolidačního balíčku prosadili nulovou spotřební daň na víno a ne na plíny nebo kojeneckou vodu.
Lidovci na ideové konferenci nenabídli skoro nic kromě opakování mantry o podpoře rodin a nově přidali rétoriku směřující k mladým. Těm však nabízí pouze rétoriku a opakování slova „mladí“. Reálně se nachází zájmy „mladých“ a lidoveckých politiků ve dvou paralelních vesmírech, které spolu nesdílejí stejný čas, prostor ani jazyk.
Autor je redaktor Alarmu.