Pevné zdraví – stejně jako bohatství – na nižších příčkách společenského žebříčku nenajdeme. Tak zní jeden ze závěrů, který lze vyvodit z hojně komentovaného článku nedávno vydaného v Proceedings of the National Academy of Sciences. Cesta k takovému závěru ovšem není na první pohled zcela jasná. Článek, pod nímž jsou podepsáni Anne Caseová a nedávný laureát Nobelovy ceny Angus Deaton, oba z Princetonské univerzity, předkládá alarmující zjištění: u bílých (nehispánských) Američanů ve středním věku se začátkem 21. století radikálně změnil trend v úmrtnosti, což je mezi demografickými skupinami neobvyklý jev. Mezi lety 1999 a 2013 se u této skupiny výrazně zvedla míra úmrtí, což dosud nikdo nezaznamenal.
Zdravotní nerovnost
Závažnost zmíněného jevu objasňují výzkumníci ve svém závěru: „Současný obrat v míře úmrtnosti nese podobné znaky jako v době nejsilnějších epidemií AIDS, kdy se pokles úmrtnosti zpomaloval.“ Odhadují, že kdyby úmrtnost bělochů ve středním věku zůstala na úrovni roku 1998, zůstalo by naživu o 96 tisíc lidí více. A pokud by dle předpokladů míra úmrtnosti klesala stejným tempem jako v roce 1998, zabránilo by se tak zhruba 480 tisícům úmrtí.“
V Americe začala v tichosti a téměř nepozorovaně probíhat demografická a společenská katastrofa.
Zvýšené tempo vymírání doprovází celkové zhoršování zdravotního stavu: větší počet bělochů středního věku vykazuje „přiměřené nebo špatné zdraví“, „různé chronické bolesti“ a „vážný psychologický stres“. Velkou část zvýšené úmrtnosti lze přičíst různým „vnějším příčinám“, jako jsou třeba otravy (alkoholem či léky), a dále jaterním chorobám a sebevraždám. Prostě řečeno: v Americe začala v tichosti a téměř nepozorovaně probíhat demografická a společenská katastrofa.
Pro pochopení tohoto problému je však třeba vzít v potaz jeden zásadní prvek, a tím je společenská třída. Přestože studie přináší důkazy v rámci demografické skupiny jako celku, nárůst úmrtnosti se týká hlavně osob se středoškolským a nižším vzděláním. U těch se míra úmrtnosti mezi lety 1999 a 2013 zvýšila z 2,6 na 4,1 procenta v porovnání s osobami, které dosáhly bakalářského a vyššího vzdělání. Tento nárůst je tak prudký, že se tím v průměru zvýšila míra úmrtnosti pro celou demografickou skupinu osob středního věku. Studii vědců Caseové a Deatona doplňují odborné zdroje, které dokazují, že zdravotní nerovnost v závislosti na společenské vrstvě – v níž navíc hrají roli socioekonomické ukazatele jako finanční příjem a vzdělání – je na vzestupu. Třebaže není nic nového na tom, že pozice ve společenské hierarchii ovlivňuje i zdravotní stav, klesající úmrtnost napříč všemi vrstvami v minulém desetiletí tuto skutečnost zastírala. Jenže nedávné průzkumy ukazují docela jiný obrázek: spolu s historickým vzrůstem ekonomické nerovnosti se zvyšuje i nerovnost zdravotní.
Faktor společenské vrstvy
Letošní publikace Národní akademie věd s názvem The Growing Gap in Life Expectancy by Income, dřívější průzkumy potvrdila. Vědci totiž shledali, že mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými skupinami jsou v očekávané délce života po padesátce v porovnání s ročníkem 1930 nejrozevřenější nůžky u ročníku 1960. Třicet let pokroku v medicíně ani ekonomický růst se nijak pozitivně neodrazily na očekávané délce života mužů v nejnižší příjmové skupině a u žen z této skupiny lze dokonce hovořit o poklesu v očekávané délce života.
Tyto nerovnosti jsou důvodem, proč USA ve zdravotních statistikách zaostává. Tak v publikaci Beyond Obamacare upozorňuje badatel z oblasti zdravovědy James House, že druhá polovina 20. století sesadila Ameriku z vůdčí pozice ve zdravotnictví. Navzdory stoupajícím nákladům na zdravotní péči začalo postavení USA v řadě ukazatelů zdravotního stavu populace, jako je očekávaná délka života, novorozenecká úmrtnost nebo úmrtnost při porodu, v padesátých letech klesat – a to z prvních příček až na pozici, která je horší než u kterékoliv jiné rozvinuté země, ale i u některých rozvojových zemí světa. Dnes tedy začínáme pozorovat projevy tohoto úpadku na zdravotním stavu velké části populace.
A jak lze v této souvislosti chápat faktor institucionálního rasismu? Afroameričané mají horší zdraví a kratší očekávanou délku života než běloši. Nicméně, jak tvrdí odborník na zdravotní politiku Vincente Navarro v článku z časopisu Lancet, abychom pochopili rasové rozdíly v oblasti zdraví, je třeba je doplnit o určením společenské vrstvy: „Faktem je, že odlišnosti nelze vysvětlit pouhým přihlížením k rasové příslušnosti. Koneckonců někteří Afroameričané vykazují lepší zdravotní indikátory (včetně úmrtnosti) než někteří běloši, a ne u všech bělochů najdeme podobnosti v ukazatelích úmrtnosti. Takže se musíme spíše zaměřit na odlišnosti ve společenské vrstvě.“ To ale neznamená, že by rasová příslušnost nehrála roli. Rasismus je zásadním prvkem negativně ovlivňujícím zdravotní stav u černochů oproti bělochům. Avšak uvnitř demografických skupin a americké společnosti jako takové se faktorem určujícím zdraví čím dál víc stává společenská vrstva.
Bez zásadní změny bude zkrátka zdravotní nerovnost dále přetrvávat a nejspíš se ještě zhorší. Zdraví populace je totiž hluboce vpleteno do ekonomické struktury společnosti. Je čím dál zřejmější, že úsilí o zlepšení zdraví se neobejde bez úsilí o celospolečenskou změnu.
Autor je lékař a publicista.
Z anglického originálu How class kills, publikovaného na webu jacobinmag.com, přeložila Linda Fořtová. Redakčně kráceno.