Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Nedovolí ti ani samolepku s Trumpem!

Přinášíme další ze série reportáží z amerického jihu, kde Donalda Trumpa volilo až osm z deseti obyvatel.

Dawid Krawczyk, reportér polského deníku Krytyka Polityczna, v nedávné době navštívil místa, kde 80 procent lidí volilo Donalda Trumpa. Jeho cílem bylo setkat se s těmi, kteří stáli za jeho prezidentskou kampaní na takzvaném hlubokém jihu Spojených států. První z reportáží jsme zveřejnili nedávno, nyní přinášíme pokračování. Ve státe Georgia se Krawczyk snažil lépe porozumět lidem, kteří se přičinili o Trumpovo vítězství. Jak si představují svou budoucnost? Je Trumpova Amerika skutečně jejich vysněnou zemí? A především, co zapříčinilo, že bohabojní lidé z jihu volili multimiliardáře z New Yorku? Aby našel odpovědi na tyto otázky, setkal se Krawczyk se třemi republikánkami ze státu Georgia – Camarou, Lindou a Lucretiou.

„Polsko. Správná křesťanská země!“

„Vaše vláda necouvla před Evropskou unií a nepřijala jediného uprchlíka. To bylo úžasné!“

„A nedávno ta krásná akce, kdy se lidé shromáždili na hranicích, aby celé Polsko obklopili růženci…

Chvála polské vlády přichází od tří republikánek. Nacházíme se v Buckheadu, nejbohatší čtvrti Atlanty, v kavárně Starbucks na North-West Peachtree Road.

Dorazil jsem se zpožděním, protože jsem jezdil po okolí a obdivoval zdejší perfektně střižené trávníky, modelované keře tvořící pozoruhodné sochy, luxusně vzorovaná dláždění a masivní brány, jejichž monumentalita byla obratně vyvažována jemnou kovářskou prací. A především velká jižanská sídla. Opravdu velká a opravdu velmi jižanská.

Tři republikánské Grácie, s nimiž se mám setkat, se jmenují Camara, Linda a Lucretia.

Jeden z Lucretiiných synů byl zastřelen na ulici. I přesto by ji v životě nenapadlo podporovat hnutí, jako je Black Lives Matter.

Camara má výrazný přátelský úsměv a ještě výrazší a přátelštější smích. Usmívá se opravdu hodně a směje se snad ještě víc. Nejvíce zřejmě tehdy, když chválí polskou premiérku za její odmítavý postoj k přijímání uprchlíků. Linda miluje Ameriku a velká americká auta. Přijela v obřím Chevroletu, za který ji pravidelně kritizují její přátelé demokrati. Miluje umění a sama umělkyní je. Ze všeho nejvíc ale Linda miluje Florencii – třebaže její láska nedošla naplnění kvůli tomu, že tamní imigrační zákony jí v Itálii neumožnily zůstat. A konečně Lucretia, hvězda tohoto odpoledne a nejspíše i hvězda nadcházejících státních senátních voleb. Sebejistá a politicky nekorektní. Její přátelé ji nazývají „Trump light“. „Jsem černá. Jsem republikánka. Volila jsem Trumpa. A jsem na to hrdá,“ představuje se.

Setkání s Lucretiou Hughes jsem domluvil už před několika týdny. Viděl jsem rozhovor, který dala televizi CBS krátce po událostech v Charlottesville, malém městě ve Virginii, kam v srpnu 2017 přijeli pravicoví extrémisté z celých Spojených států demonstrovat svou sílu a jednotu. Členové Ku-klux-klanu pochodovali ulicemi po boku různých dalších extremistů. V rukou nesli pochodně a dokazovali, že se umí zorganizovat i mimo internetová fóra. Přišli i antifašisté, aby protestovali proti bílým šovinistům. Po několika hodinách bojůvek vjel do jedné ze skupin mohutný Dodge Challenger. Řídil ho mladý pravicový terorista, který plnou rychlostí rozjel auto proti davu antifašistů. Zranil mnoho lidí, jednu ženu zabil.

Komentář Donalda Trumpa k tragédii v Charlottesville na sebe nenechal dlouho čekat. „Podívejte se na obě strany. Myslím si, že vina je na obou stranách,“ řekl a dodal: „Jsou tam špatní lidé, ale také jsou tam velmi správní lidé, na obou stranách.“ Srovnávání neonacistů s jejich odpůrci zapříčinilo nebývalé pobouření dokonce i mezi voliči Trumpa.

Lucretia pobouřena nebyla. Když se jí reportér CBS zeptal, zdali její podpora Trumpa nezakolísala, odpověděla jednoduše: „Rozhodně ne.“ Do Starbucks v atlantském Buckhead jsem dorazil, abych poznal její další názory. Nečekaně mě zde přivítalo celé republikánské trio.

Ukázalo se, že Linda, která zbožňuje Florencii, má polské kořeny. Před lety navštívila Jaworzno, město na jihu Polska nedaleko Katovic. Bydlela na předměstí poblíž lesa, odkud si odnesla dvě velmi živé vzpomínky: na zimu a štěkání psů. Tvrdí, že ve Spojených státech si něco takového nedokáže představit: „Kdyby takový pes štěkal například na dvorku u mých sousedů, někdo by tam okamžitě přišel a psa zastřelil.“ Zůstala zde ale jedna otázka, která ji trápí dodnes.

„Tam venku přece nic nebylo. Jen pustý tmavý les. Na co tedy ti psi štěkali? Neustále o tom musím přemýšlet. Štěkali snad na duchy nacistů? Rusů? Na duchy Prušáků? Rakušáků? Byl tam snad duch Stalina?“ pokračuje dál a rozvíjí další možnosti. Bohužel nemůžu Lindě s tímto problémem pomoct, a tak raději měním téma.

Žádná z žen, se kterými tu dnes sedím, nežije v Atlantě. Dávají přednost životu mimo město.

„Žiju na venkově, asi sto kilometrů odtud na sever. Atlanta je podle mě přelidněná, všude kolem jsou davy. Když si nemůžu hlídat vlastní záda, radši nejdu nikam. Nejsem blázen, abych takhle riskovala. Je tady teď proti nám příliš mnoho nepřátelství,“ říká Lucretia.

Ptám se, co míní tím „proti nám“ – kdo jsou „my“? Odpověď je jasná: „Trumpovi podporovatelé samozřejmě.“ Následuje dlouhé naříkání nad těžkostmi a ponižováním, kterému musí čelit poté, co byl Trump zvolen prezidentem.

„Radikální levičáci si myslí, že když s nimi nesouhlasíte, tak mohou přejít k zastrašování a násilí a potlačit tak tvůj hlas a to, co si myslíš,“ říká Linda.

„Neexistuje tady nic jako svoboda slova. Snaží se nás zbavit veškeré svobody projevu. Nedovolí ti ani samolepku s Trumpem na nárazníku vlastního auta,“ přidává se Camara.

Lucretia prohlašuje, že se krátce po volbách skutečně bála opustit dům. „Nevyšla jsem z domu celých pět dní. Tak špatné to venku bylo,“ připomíná.

„Ti s tou samolepkou COEXIST na zadku auta jsou nejhorší,“ vykřikuje Linda.

Žádná z dam nemá pochyby o tom, že rasové napětí v americké společnosti není nic než výplod mainstreamových médií, levice a demokratů. Všechny tyhle zlomyslnosti mají být údajně financovány Georgem Sorosem (Linda mu přezdívá „Doktor Zlo“), jehož jediným zájmem je podněcovat víc a víc rozporů ve společnosti. Black Lives Matter? Ti jsou horší než nacisti. Lucretiin nevlastní otec byl zakládajícím členem Černých panterů v New Yorku a jeden z jejích synů byl zastřelen na ulici. I přesto by ji v životě nenapadlo podporovat hnutí, jako je Black Lives Matter.

„Víc nesouladu a nejednoty ve společnosti, to je jediné, o co jim jde,“ říká Lucretia. „Když jsem se sem přestěhovala, přátelé mi poradili, abych si raději prošla složení obyvatel, kteří v sousedství žijí, abych tak předešla možné nenávisti z jejich strany. Vybrala jsem si dům a mými sousedy se stali Brazilci, Thajci, Černoši, Číňani. Dokonce tam jsou i lidé z Floridy,“ vtipkuje Linda. „Žijeme tu pospolu a nikdo nemá s nikým problémy. Děti si hrají společně. Nikdo nepotřebuje identitární politiku prováděnou médii a demokraty.“

Ještě nedávno volily demokraty. Lucretia volila Obamu v roce 2008. Linda také, ale pouze v primárkách. Svůj názor změnila až před hlavním hlasováním. Proč? Přečetla si totiž, že Barack Obama, ještě jako senátor za stát Illinois, hlasoval pro zákon, který by dovoloval udušení novorozeného dítěte ihned po porodu za předpokladu, že v rané fázi těhotenství proběhl neúspěšný potrat. „Když žena prodělá potrat, a dítě přesto přijde na svět a není mrtvé, položí dítě na malou stříbrnou misku, dají to celé někam na parapet a nechají miminko, aby se udusilo, nebo co já vím. Zalapá po dechu a umře,“ říká mi Linda. Stačí chvilka a Google mi dává článek z Washington Post, který krok za krokem vyvrací jednotlivá falešná obvinění vykreslující Obamu coby vraha batolat. Linda mi na to odpovídá, že sleduje Fox News a Rushe Limbaugha, tudíž velmi pravděpodobně neměla šanci se k takovému článku dostat.

„Nenosil ani odznáček s vlajkou. To má být prezident?“ přidala se Camara. „Jak vůbec může být ještě někdo překvapený? Vždyť do svých osmnácti nebyl ani jednou ve Státech. Tehdy to bylo prvně, kdy se dostal na americkou pevninu. Byla to nula,“ říká Lucretia. „Jen se podívej na Putina. Ten jezdí na koni klidně i bez sedla. To je pořádný chlap! Nepotřebuje nic dalšího. Stejně jako když se pral s medvědy a tygry. A Obama? Škoda mluvit. A mimochodem, stále čekáme, až uvidíme jeho rodný list.“

„Přesně tak, ještě pořád ho chceme vidět,“ dodala Linda.

Pro upřesnění, Obamův rodný list byl na stránkách Bílého domu dostupný od roku 2008. Celý oskenovaný dokument potom od roku 2011. Není překvapením, že ani to nemohlo zastavit ty, kteří chtěli za každou cenu znevěrohodnit Obamovo prezidentství. Podobně není překvapivé ani to, že jednou z vůdčích sil hnutí za odhalení pravdy o Obamově narození (tzv. Birther Movement) nebyl nikdo jiný než Donald Trump.

Jak mi řekli, Obama je probudil a Hillary rozzuřila. Čím přesně? Úplně vším. Jenom lhala a lhala, a co víc, je to vražedkyně. „Zapomněla jsem přesný počet obětí. Bylo to ale něco okolo sto deseti lidí z jejího okolí. A všichni spáchali sebevraždu? Tak určitě,“ odpověděla si Linda ironicky.

Z mnoha Trumpových předvolebních slibů považují za nejpodstatnější snížení imigrace. „Trump je ten zlý, myslím to ale v dobrém slova smyslu. S imigrací se něco musí udělat. Nikomu se do toho nechce, ale je to něco, co musí být vykonáno pro dobro celé země. Není to populární ani sympatické, ale je to jediný způsob, jak spasit naši zemi,“ zdůrazňuje Camara.

„Počkej na moment,“ přerušuji Camaru, abych si udělal jasno v několika zásadních věcech. Nepostavil Trump základy své popularity právě na omezení imigrace? Sedíme a mluvíme už možná dvě hodiny a já se cítím, jako bych dělal rozhovor s nějakou podzemní guerillovou buňkou, a ne s příznivci současné vlády. Jejich auta se stávají terčem útoků, musí se skrývat ve svých domech a bělošským podporovatelům Trumpa je zapovězen vstup do centra Atlanty. „Abych řekl pravdu, představoval jsem si, že budete v trochu slavnostnější náladě. Vyhrály jste přeci volby. Váš kandidát je teď v oválné pracovně a v podstatě řídí svět. Necítíte se alespoň trochu jako vítězové?“

„Měly bychom se tak cítit, ale oni nás nenechají.“

„Kdo přesně?“

„Establishment. Média.“

Balím své věci a když se už téměř chystám odejít, vzpomenu si na poslední otázku, kterou jsem málem zapomněl položit.

„Ještě poslední otázka. Co si myslíte o kandidatuře Kanyeho Westa na prezidenta v roce 2020?“

https://www.youtube.com/watch?v=u9x92nwGf_M

„Je to jen vtip. Nepodporoval náhodou Kanye Trumpa? Myslím, že ano,“ odpovídá si Camara na svou otázku. „Řeknu ti ale, čeho bychom se měli skutečně obávat. Oprah! Oprah Winfrey! Kdyby kandidovala za demokraty, nebylo by to jednoduché. Oprah! Dobře si pamatuj moje slova.“

Na cestě k autu zadávám do vyhledávače „Oprah Winfrey 2020“. Dostávám jen několik tweetů a pár serióznějších článků. Žádná zásadnější politická prohlášení ale nenacházím. Nemůžu se do téhle politické fikce nořit hlouběji, protože můj telefon začíná vibrovat a displej zaplňuje obrázek zvonícího sluchátka.

Autor je novinář.

Tento text vyšel polsky na stránkách deníku Krytyka Polityczna, následně anglicky na webu PoliticalCritique.org. Z anglické verze You can’t even have a Trump bumper sticker on your car přeložil Adam Duffek.

 

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image