Foto Josiah Farrow, Pexels, CC0
Téměř každý den padne někde na světě nový teplotní rekord, požáry a bezprecedentní vedra berou životy bezpočtu lidí i zvířat a čím dál častěji se otevřeně mluví o nevyhnutelnosti klimatické katastrofy. Ačkoli je už dnes spolehlivě prokázané, že za klimatickou krizi může do velké míry fosilní průmysl, marketing gigantických ropných společností nás neustále přesvědčuje o opaku. Nejenže korporace po dekády lobbují a lžou, jak ukázal Vojtěch Pecka ve své sérii, používají také jemnější strategie. Zásadním nástrojem fosilní reklamy se postupně stal greenwashing. Podle rozsáhlého výzkumu Harvardovy univerzity jsou dnes „zelené inovace“ přítomné ve více než 70 procentech příspěvků znečišťovatelů na sociálních sítích. Reálné investice do nízkoemisních alternativ přitom u těchto korporací představují méně než pět procent – jsou tedy víceméně zanedbatelné.
Ještě novějším a účinnějším nástrojem, jímž fosilní korporace ovlivňují veřejné mínění, jsou četné spolupráce s youtubery a influencery. Když dlouhodobě sledujeme něčí radosti, trápení, známe jeho či její rodinu, oblíbené recepty nebo milovanou hudbu, často nás nenapadne, že domnělý pocit blízkosti je jen nástrojem marketingu. Intimita, která vzniká mezi uživateli sociálních sítí a jejich oblíbeným influencerstvem, s sebou přináší důvěru, které se nemůže blížit žádný plakát či reklama v televizi.
Kombinace greenwashingových proklamací a spoluprací s místními youtubery a influencery společnost neustále utvrzuje v tom, že na ježdění autem není nic špatného, že jeden občan malé země uprostřed Evropy s klimatem celé planety stejně nic nenadělá.
Extrémně komplikované je pak rozpoznat greenwashing u influencerů a influencerek, kteří se prezentují jako ekologicky smýšlející. Používají skleněná brčka, menstruační kalíšky, stravují se vegansky a do toho propagují „ekologické programy“ fosilních korporací. Příkladnou je v tomto smyslu spolupráce polárníka Roberta Swana se společností Shell. Kromě toho, že Swan jako první člověk přešel oba póly, proslavil se také třeba tím, že během osmi let se svým týmem vyklidil a roztřídil 1 500 tun odpadu z Bellingshausenovy polární stanice. Díky této akci se na místo mohli téměř po padesáti letech vrátit tučňáci. „Největší hrozba naší planety je víra, že ji za nás zachrání někdo jiný,“ zní jeden z jeho slavných citátů.
Dnes Swan místo pomoci tučňákům a zachraňování planety spolupracuje s fosilní korporací, která má na svědomí kromě ničení planety také vraždy aktivistů. Právě Shell, kterému propůjčil své jméno, stojí za popravou známého nigerijského spisovatele a environmentálního aktivisty Kena Saro-Wiwy a osmi dalších představitelů kmene Ogoni. Známý polárník však pod touto značkou i přesto vyrazil na reklamou protkané „ekologické” dobrodružství. Zůstává jen otázka, zda neví, pod co se podepisuje, nebo je mu to jedno. Jeho spolupráce se Shellem každopádně podle dat marketingové agentury docílila toho, že lidé měli o 31 procent větší tendenci věřit, že firma opravdu usiluje o čistější zdroje energie.
Zpříjemnit řidičům ráno
Také v zákoutích českého internetu se influencerky a influenceři spojují s fosilními korporacemi, ač místo na jižní pól štrádují na „super kafe na benzínce“. Paleta Čechů a Češek, kteří jsou ochotni propůjčit svůj hlas fosilnímu průmyslu, je široká – od fotografů, jako je Hynecheck (88,3 tisíc sledujících), nebo Timetofit (60,2 tisíc) až po Nadaci Dagmar a Václava Havlových. „Společně myslíme na udržitelnou budoucnost a podporujeme kromě jiného i zelené projekty,“ píše se u fotky Dagmar Havlové, za níž svítí logo nebezpečného znečišťovatele ORLEN Unipetrol. Profil Dva tátové (237 tisíc sledujících) na rozesmátých fotkách na pumpě Shell promuje službu platby rovnou u stojanu, zatímco influencer Jakub Gulab (62,3 tisíc) zase láká na to, že na čerpací stanici si člověk nakoupí „v neděli a o svátcích“.
Speciálně hloupá byla pak spolupráce performerky z Na stojáka Adély Elbel (28,2 tisíc) se společností Shell. V promo videu společně s hercem Tigranem Hovakimyanem (28,3 tisíc) skáčou před řidiči v centru Prahy v barevných oblečcích, aby jim „zpříjemnili ráno“. Jako by nám nezbývalo nic jiného, než běhat ve směšných outfitech městy a „zpříjemňovat si“ dny, dokud všichni neuhoříme. Elbel nám do té doby v soutěži #milujukazdoucestu aspoň nabídne deset poukazů na palivo zdarma.
Klimatický žal po česku
Výzkumy veřejného mínění dlouhodobě ukazují, že Češi a Češky vnímají změnu klimatu jako vážný problém. Například průzkum Česká (ne)transformace z roku 2022 ukázal, že bezmála tři čtvrtiny obyvatel mají pocit, že je třeba ve věci okamžitě konat. Problém však nastává, když začneme mluvit o tom, které aspekty každodenního života by bylo třeba změnit. Lidé se nechtějí vzdát ani konzumace masa, ani ježdění auty. Méně jezdit soukromým vozem a více hromadnou dopravou je připraveno jen 38 procent lidí. Veřejně se postavit za potřebná opatření je pak ochotných jen 21 procent.
Přístup většiny české společnosti se pak nejvíce hodí fosilním korporacím, které přesně s tímto diskurzem úspěšně operují. Kombinace greenwashingových proklamací a spoluprací s místními youtubery a influencery společnost neustále utvrzuje v tom, že na ježdění autem není nic špatného, že jeden občan malé země uprostřed Evropy s klimatem celé planety stejně nic nenadělá. Můžeme tak dál říkat, že nás klima trápí, ale zároveň setrvat v pohodlí klimatizovaných vozů. Můžeme lamentovat nad tím, jaké jsou požáry tragédie, a přikusovat u toho burger se slaninou.
Není divu, že v tomto prostředí se klima nestává tématem politických debat a programů. Jediná strana, která dlouhodobě mluví o potřebě systematických změn tváří v tvář klimatickému kolapsu, se pohybuje kolem jednoho procenta. Úspěšná pak jsou uskupení, která na billboardech místo za danění fosilních korporací bojují za zakládání tůní a třídění odpadu. To nás před kolapsem sice neochrání, budeme si však aspoň moci říkat, že něco hezkého děláme, zatímco budeme dál spalovat fosilní paliva a sledovat youtubery pobíhající po benzínkách.
Intimní vztahy, i ty virtuální, pak hrají na hořící planetě svou roli. Domnělá blízkost s influencery se doplňuje o každodenní prožívání klimatické krize. Nedýchatelná vedra či rekordně obří kroupy deformují naše těla a nutí nás hledat řešení či alespoň útěchu blízkého člověka, že vše bude v pořádku. Že drastické počasí nakonec všichni nějak přežijeme a dál budeme moci pít limonády ze skleněných brček a používat menstruační kalíšky. Tuto útěchu nám nabízí právě fosilní influenceři, kteří k ní s úsměvem přihodí i voucher na klimatickou zkázu.
Největší utěšitele tak nakonec platí sám průmysl, který klimatický kolaps ve jménu zisku způsobuje. S obrovskými výdělky roztáčí spirálu ničení planety, klimatického žalu a uklidňování mas, že vše bude v pořádku. Tato situace odpovídá dějovým linkám dystopických románů o totalitách, na nichž se rádi otáčí pravicoví komentátoři. „Nevědomost je síla“, zní ostatně jedno z hesel Ministerstva pravdy v Orwellově 1984.
Autorka je členkou redakce.